Poštěstilo se nám navštívit výrobní závod flexových kotoučů firmy SAINT GOBAIN v Polském příhodně nazvaném městečku Kolo. Prošli jsme si školením o novinkách, zkusili jsme si řezat a brousit, ale hlavně, co nezažijeme každý den, jsme si prošli přímo fabrikou a viděli konkrétně, jak se flexové kotouče vyrábějí a zároveň mohli pochopit s patřičným vysvětlením místních znalců, kde vzniká hlavní rozdíl mezi levným (špatným) a dražším (dobrým) flexo kotoučem, kde hlavně u řezání je rozdíl patrný. A my se o to s Vámi podělíme:
Výroba začíná tím, že se namíchá směs „prachu“ převážně sestávající z korundu a v určitém poměru, pro nás samozřejmě neznámým, se to smíchá a máme první základ. Zde už vzniká první rozdíl, určitě na směsi záleží a zde také vznikají kotouče pro různé použití, páč na nerez můžete použít kotouče s přídavkem zirkonu apod.
Dalším krokem je, že ze směsi se pod, zase nám neznámým, tlakem vylisují samotné kotouče. Na tlaku určitě také záleží.
A dalším a tím podstatným krokem, kde vznikají určitě nevětší rozdíly, je pečení kotoučů. Samotné pečení je ta nejdůležitější věc na výrobě. A teď přejdeme k těm rozdílům. Úplně nejvíc nejlepší je péct každý kotouč zvlášť, neboli na takový válec prokládáte 1 kotouč a 1 kovovou podložku a dál 1 kotouč a další podložka a tak dále a tak dále, dokud nemáte válec plný. Dělá se to růčo. A chápejte, pokud to uděláte takto, tak se každý jednotlivý kotouč krásně propeče a řeže od začátku až do konce. Ale samozřejmě se do toho válce vejde méně kotoučů, potažmo do celé pece. Ale pokud byste neprokládali každý kotouč podložkou, ale proložili každý 10. nebo každý 20., nebo dokonce každý 50., tak těch kotoučů ve válci neboli v peci máte mnohem více a ušetříte spousty energie a času a tím pádem kotouč může být levnější. Ale takový kotouče se pořádně nepropečou, hlavně u středu téměř vůbec, takže takový levný kotouč ze začátku řeže jako ten drahý, ale dle propečenosti, se Vám 2-3 cm od vnějšího okraje najednou z nich zapráší a máte po nich, což se Vám u jednotlivě pečeného kotouče stát nemůže.
Takže tak, šetření nákladů na lidech a na energiích zapříčiní horší až mizernou kvalitu kotoučů. A ještě pár zajímavostí k tomu.
Všimněte si u kotouče zespodu, že tam je taková mřížka. Ta se tam dává kvůli tomu, aby kotouč v každém případě držel u sebe nerozlítl se Vám, pokud tam není, tak je něco špatně, někdo šetřil. Jo a ta mřížka se vyrábí v Česku. :)
A co nás ještě zarazilo, že ve světě veškerých automatizacích, je to, že kotouče do krabičky se počítají a dávají ručně, u této linky, balící, bylo nejvíce lidí.